ÚKOSEM

Pošetilý, rozmanitý, rozdrcený.
Utíká, před svou nostalgií.
Vycení zuby ne není to lev.
Je to spíše ovce, na vlka čekající.
Roztrhá jí bachor, prostor smrad zaplní.

Znám, roztrhám tu smlouvu ďáblovu.
Unikám prostorem, rozpoložen leknutím.
Zatarasen únik, průnik slov roztančených.
Nesu ten úděl svůj, nenápadně poražený.
Zrodilo se lano, stojí strom visí člověk.
Posel posednutí, není zbytí z úst jazyk visí.

Dotýkám se srdce prudce bije, rozbije se.
Nesu tíhu světa, zkrocení zlé ženy probíhá.
Ksicht pln podlitin, tak barevný člověk bývá
Zdvihám sen je těžký, umanutý zrozen podtržen.
Roztržen člověk mezi dvěma koňmi člověk uniká.
Držím pochodeň každý den, tak svět začíná.
Počínám si jako člověk tedy jím sem, kamsi odvlečen.
Do světů a realit všude jiné postavení mám.
Odmítám zamítám, rozprostřu se do všech koutů světů.