POKORA
POKORA
Ve skromném životě
hledejme radosti,
přestože v robotě
nás nikdo nehostí.
S milenkou potichu
kráčejme v objetí
a přitom ve smíchu
pišme své závěti.
Když slávu hledáme,
přichází neštěstí
ze země neznámé –
od moře bolesti.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Velmi pěkná báseň.
Mám pocit, že pokora začíná lidem chybět a to není dobře.
Ráda dávám..ST..
07.04.2021 22:47:59 | Jaruška
Děkuji. Ano - pokora chybí. Taková, kterou jsem zažil u svých prarodičů. Vzdělání není podstatné. Spíše obyčejný způsob chápání světa, chápání toho, co je skutečně podstatné. Nejsou to věci - ale vztahy.
07.04.2021 23:05:46 | ARNOKULT
Krásná, a nejvíc ta druhá sloka se mi Arnokulte líbí.
04.03.2021 14:48:57 | Vivien
Děkuji. Já jsem měl odmlku. Váhám zda psát. Nevím. Jsem možná narozen 1912 - jako můj otec. Je to "nemoderní".
04.03.2021 14:57:04 | ARNOKULT
Já myslím, že poezie nemůže být "nemoderní". A zraje zároveň s autorem, a je to právě on, co jí dává svůj jedinečný a neopakovatelný punc. Kolik světových velikánů ve zralém věku napsalo svá vrcholná díla. Mimochodem, právě ta druhá sloka je podle mě moc šik.
04.03.2021 15:32:06 | Vivien
Děkuji. Svůj styl už v tomto pokročilém věku asi nezměním. Je v tom jistá obsese k antice.
04.03.2021 16:11:55 | ARNOKULT