K vlkodlakům nadoraz

Když přestárlý prach usedne,
tak hodina odhodí svůj vlak,
někam v ústřižkách zmatených.

Prohlubeň hloubí skleněné lebky,
jenž stopují bosé mnohonožky,
u ztrouchnivělosti mladistvé.

I brodivý pták neplave,
propadá se blána od harce,
do zoubkatých vřídků klád.


Tmoucí den,

je dnem pozítřků,
rozednívajícího přetáčí žluťásků,
letem výpravných zmítání,
zírajících ledovců.

Paklíč křížů chrastivě válčí,
a vyvěrá k moudrostem,
po pramínků zkamenělých vos.

Jak duny příčně sluní,
k našim novelám,
srpkovitě přesouvají ramena shonů,
tak i zloba s dobrem,
přežvýká tepené větry.


Přeživší zouvaných map,

zavyjí k vlkodlakům nadoraz,

aby lepavé fotogenosti,

ve snímcích odžili.