KOLIBŘÍK

Krátké nadechnutí a potom
ponor do bezbřehé nevyhnutelnosti.
Slýchávám hlasy, zrovna prý vyšli z basy.
Zrnitý monitor byl tam obraz zkázy.
Lidé škvařili své sádlo v sídle lávy.

Znám ten plán, smrti klan přijde sám.
Bez ohlášení ti lidskost odejme.
Budeš jen tělo, maso, kůže, kosti, krev.
Řev, šramot i chichot, vzhůru do boje.
S větrnými mlýny po boku tvém, Don Quijote je.

Drsný svět, realita podlitá krví nevinných.
Smích, pláč vzlykot tuze tichý, kdo jsi ty.
Pln bolesti němý paralyzovaný nemohoucností.
Budoucnost už je tu a zas, každou sekundu jiná.
Duní svět je právě pět nebo i více hleď padá
z hůry mince. Panna nebo orel, to já jsem tajný
projekt. Hlava v rukou tvých, už není žádný smích.