Co se asi honí v hlavě
mladýho Ukrajince
opřenýho o starou dodávku?
Kouří balenou cigaretu s levným
tabákem, jeho hlava je holá,
tělo hubený, za to šlachovitý.
Co se honí v hlavě
toho gastarbeitera z východu,
když vstává šestkrát v týdnu v pět?
V pronajatém bytě jich bydlí šest,
po dvou postelích v každé cimře.
Ále co. Není zvyklý si stěžovat.
Přešel ho hlasitý smích. Už skoro nepije.
(Vhozen do věku empirie.)
Tak co se mu žene hlavou?
Roste-li spotřeba, musí růst příjem,
pozor na inflaci?
Tetování tě do určitý míry zaškatulkuje a ty se chtě nechtě
chováš podle něj?
Proč odklízet sníh, když zjara sleze a ty můžeš
aspoň poznat kočičí cestičky?
Kouká klidně. Opřený o dodávku.
Zvedá se vítr. Zatáhlo se.
Otevřená sajtna tluče kov na kov
navzdory nezájmu všudypřítomného
zběsilého ticha.