POKEC

Vznosná myšlenka v rukou pokrytce.
V kostce uvězněn, zalit hněvem budoucím.
Fanatik smýkán ubodán svou pravdou, lží
natolik řvoucí. Zaníceně odsouzen, sám sebou.
Proč je svět upoután na posteli, zmírá v bolestech.

Poklesek bohů, jež vytvořily tuto realitu.
Cesta pokrytá těly, nepromluví nikdy již.
Nač kříž, symbol pohádek pro dospělé.
Vstávej a řinči okovy, v nichž jsi uvězněn.
Noc odsouzena, stane se náhle dnem.

Slunce svítí, usmívá se, nebo jenom šklebí.
Samé jedy v ústech cítím, slyším hřeby jak
mé tělo plní se. Svou misi splní, obklopen zradou
ve vlastní krvi. V hlavě hravě si tam hraje. Nač,
na zničení svého těla. Sebedestruktivní hra o
to kdo, první ocitne se v truhle zapomnění.
Už prý žádné snění, jen poslední nádech, urputný.
Uzamčen, odevzdán, rozklížen, pozdvižen, prý do
jiné sféry. Prý je to psané, černé na bílém, prohnilém.