TRUMPETA

Úsměv na ksichtě my chcípl.
Prostě zdechnul, zašklebil se
a padnul zcela mrtev. Stejně to
byl jen takový, automatický škleb.

Po něm ten člověk co u něj byl
na návštěvě jako štěně pohlazené.
Zbyla tvář pokryta, zoufalstvím.
Pitomým kopáním do lkaní.
Utopen v krvi, odstaven, veden
jako objekt čeho si.

Je mi zle je my debilně, zkurveně.
Prostě na píču, to klikem hákem
podepíšu. Mé tělo potrhané tím
vším, vybuchuje a je všude, jak
je libo. Tam na stropě vidím kus
toho hnusného ksichtu. Střeva
obtočena zaníceně vystrčena.