FALSUM

Slova padlá na zem.
Rozpuštěný vypuštěný.
Zakletý uzmut a proklet.
Smutný pohled na tvé tváři.
Je tvá, zdá se už rozbředlá.
Ne, ten škleb ne, to měl být smích?

Písmena zavřena na petlici.
Něco by chtěla říci, slova stávkující.
Člověk nebo povyk, pro nic za teskno.
Noci jasné hvězdy tančí tanec věčnosti.
Vnímej píseň, utkvělá jest v monotónnosti.
Zavři svoje touhy na petlice, vykopni vyslyš.
Nejsi více nežli nic, to jsi chtěl říci.
Vezmi lžíci naber nic a ochutnej, jak chutná.

Prostřel prozřel stín pochybností.
Neví už tak nezní je už dutý, pustý.
Člověk, někdo ho snědl téměř, hned.
V zubech ještě kousky mozku.
Tak trošku pomaloučku nesni už.
Už nejsi muž, jsi kus masa, otésán.
Zač, za to, nesprávné místo v době lovu.

Vezmi kostku je prý i v každém mozku.
Někde jenom trošku, rozšlápnutý hvizd.
Už neříkej nic, jen hledej k tomu všemu klíč.
Je z kostí lidských, lidí kteří už nic nepoví.
Utržený stín bez pána, není už nic, vlit kamsi.
Pocity nezní, jen ti před očima mávají křídly.
Cože už nikdy i ty nebudeš cvok, další skok.

Prosím, nařizuji dnes se budeš postit.
Dnes už žádný člověk, k obědu ne.
Vylit, rozlit, do dáli kuličku smradlavou, si kutálí.
Jaký je to pocit prostě nebýt už nikdy, nikde nezbýt.
Nechtěj poznat až to přijde všechno zbude.
Ne pro tebe, jsouc na světě jen na jeden pokus.
V rozpuku ve spánku může přijít, tebe vzít, rozpustit.