UTÍKEJ

Vložen tam uprostřed těla.
Tam vězí korouhev nenávisti.
Flintu čistí, vloží kovovou smrt.
Tak už vystřel, nejsi si jistý.
Výstřel vyšel, díra uprostřed čela.

Co na to včela, někoho zabije?
Upil se k smrti, játra poničená.
Střet různých, zlovolných, nenávistí.
Umučen pak jen plen, ponižován.
Už nechci, uhašen plamen strastí.

Je to na tobě, jako zvíře v kovové pasti.
Uhryzne končetinu, bolest nevnímá, je pryč.
Vezmu si tyč praštím a ještě, člověk je zvíře.
Animální bytost, krutost nosí si pod pokličkou.
Cestu si nosím sebou lžičkou naberu, sežeru.

Padám stále jen padám, zachvácen strnulostí.
Vidím kosti vybělené sluncem, podle jsou mé.
Nač tedy ta hra na život, když už jsem, podlý.
Padlý ve válce civilistů o život který nemá konce.
Už nesním, nevěřím, jen se plahočím, utvrzen v...