ČPÍ

Zamyšlen, odevzdán osudu.
Potkal svět, poznal ho hned.
Střílí motýli, svůj utajený jed?
Snědl všechnu srandu dle
standartu. Odmrštěn v dešti
kulek. Vlastně byli jenom dvě.

Srocení davu, hnědý tupý svět.
Člověk nebo prase převlečené zde.
Útok na bytosti, v mase pitomců.
Zraje taje snový svět, kde je hnedle.
Chci tam být nebo aspoň na truc zbýt.
Tlukot srdce slyšíš ho v uších, tak žiješ.

Zurčí potok vře řeka, z tebe jen ta krev.
Co jsi zač jen tu kapalinu toliko rudou máš.
Pitomost my v kapse rozezní, sonátu o vládci.
Je tu prý domácí, v ksichtě aroganci, na monitoru
bytosti ještě zrající. Prognostik nebo pedofil tam
vládne v té zemi, jež ji kdosi už vlastní. Radši už
zhasni bičem práskni, vyžeň ty svině z chlívku.
Najdi si tu chvilku, pro ten čin jež může být
momentem opravdové svobody. Tak se čiň plivni
do ksichtu, rozkopni sandál, hra teprve začíná.
Prohnilý svět arogance moci, v noci vyjdou, močí.