BUM

Zoufale nejedineční.
Strnulý trochu unylý.
Šeď života porota života.
Spím, lezu na horu mrtvých.

Podivný svět, bohatství světa
Rozděleno jako tělo na přístrojích.
Umře asi někdy nebo zkolabuje.
Píseň, smutná, tklivá, rozčtvrcena.

Utínám hlavy, zpustlých, rádoby lidí.
Mám na to právo, to už je odepsáno.
Jen prázdné slovo, prachy na váhu dej.
Směj se nebo breč, tak vzhůru na zteč.

Kopím osudu proklán, jemně potichu.
Vytáhněte ze mně ten klacek kurva.
Znuděná kurva, samý pták jenž nelétá.
Noci plné tmy, otevřou ti nebe plné hvězd.

Srocen do sebe, policajti na krk lehají.
Nemůžu dýchat, kde jen jsem to viděl.
Lehnu ti na krk fízle, jaké to je, mně je fajn.
Srocený dav, masa něco chce, lynč prý.

Dostaneš obuškem ty zmrde, kamenem do hlavy.
Stejně tam už nic není, všechno ti to vypadlo z ní.
Ani nevíš jak to zvednout, tak tam stojíš jako blbý maso.
Maskot lidí nebo bytostí jenž se lidem podobají, ni už nejsou
nimi. Pitomie nebo Kotleba stejná sorta, zlu se věrně podobá.