MÝTO

Solitér brázdy brázdí.
Stín utekl do pozadí.
Svit slunce utišíš plamen.
Tichý klíč, hledá vzdušné
zámky. Vítr odevzdal splín.

Kopec prudký trochu slizký.
Poeta vánek slov, dále jen bitch.
Utrhl zplnomocněnou ztuhlost.
Duet dobra a zla, tvář uvozená.
Bolest upocené pořadí a odpočet.

Zkrocení zlé ženy, výstřik ubohosti.
Boj už skončil, smrt teprve začala.
Odňala vše co bylo lidské, rychlostí
předsunutým tryskem. Tvář, vrásky
jako řeky každým rokem, vylité z koryt.

Plamen hledí, hledá svojí krutou tvář.
Neodcházej zůstaň tu, substance věků.
Krok pod pokrokem stojí překlad mnoha snů.
Setnul hlavu kutálí se na chvíli ví to že.
Nezní skutek už není, koleje osudu ztichlé.