LŮNO

Dej mi vzrostlý hřích.
Budu si v něm, po večerech číst.
Odsoudím ho temně divoce.
Zaliji ho betonem, ve dne v i noci.
Nebo odpustek si koupím, cvoci.

Den nabytý, náhle prudce vystřelil.
Zkomolil jména, situace a pointy.
Večery odlity v ocel kalím, chcípl pes.
Ušmudlané pocity, utlumen zakopán.
Hraji hru kterou nevyhraji, bolest tušící.
Zbytý obtěžkaný slinami tupé obludy

Kdo jsi a kdo ne, jsi kmán či jen zrada.
Z oblohy si padá jako hovno cítit je.
Na koho spadne, ušpiní se a zle zabije.
Slovo padá, z huby právě ti vypadlo, přímo na zem.
Na zemi už nečitelné jest, neuhlazeně potutelné.
Běžím jako o život, někdo mi ho vzal a utíká.
Chytím ho ještě kousek a už ho mám, toho zmrda
rozpárán. Od hlavy až po paty dunivě, vroucně upjatě.
Padá tma uhnul jsem ji hbitě, skvrnité něco prodává gesto.