VRSTVA

Utonulý nesprávný koloběh.
Svět bez špetky naděje.
Nic se naděje, struny závěje.
Jeden tupý druhý boss až moc.
Nic už není i ty jsi podezřelý.

Závěr už se stal nepohodlným.
Vzpříčené události naivní.
Někdo jen spí, další zrak jen odvrátí.
Kotrmelec života vzpříčený nepohodlný.
Někdo zakopl o svou duši, něco tuší.

Koleje vedoucí tě k mnohoznačné smrti.
Byl a už není nitě zpřetrhané, pokoutně.
Něco se stalo byl to zvuk akcí zdánlivých.
Poslouchám hlas podvědomý už vykřičený.
Chraplavý záblesk, odlesky, života vypuštěných.

Slyším své tvé soužení, nakreslené odsouzené.
Něco se stalo vzpomínka už odešly, bolest stále je tu.
Není k světu je hnusná a špinavá, prokletá umanutá.
Zimomřivý do huňatosti medvěda zabalený, podivně.
Stal se zázrak nebo jen podraz, už se nikdy nevzbudí.