MOKVÁ

Uschni možná žízeň tě probudí.
Vyschlý jest po životě, nežitím.
Zavřel zrak mhouří oči, zívne si.
Otoč list a pak ještě, řízni se o papír.

Jizvy připomínající, zetlelé šrámy.
Bitvy života skomírající, faleš a stín.
Vzniknul na chvíli, potkal vzrostlý sen.
Otevřel oči zjistil stav věcí, pak zavřel je.

Jdu ulicí nebo jen ve snách bloudím.
Jsou tu fronty na štěstí na um zrající.
Lítost obalená celofánem, stále pláče.
Vzniknuv, potácí se ve stínech nesvobody.

Ztlum tu hanbu, je cítit i zní velice, sobecky.
Protest song v mé hlavě, staví se na odpor.
Sbor hnaný do propasti hrubozrnné kantilény.
Ženy vezměte ten svět do rukou, zatím jen oklikou.
Války by se možná odpískaly, svět by byl o něco
bezpečnější hroudou. Možná i spravedlivější, bříška
dětí by byla nafouknutá pouze proto, že se moc cpe
Utopie ruce si myje, ví že je, hnilobná elipsa posetá
miliardami nespravedlnostmi. Ve dne v noci, každý den.