POŠMOURNO

Nelži, už vytas v rytmu smrti, nůž.
Odhoď rozepře, stále nemluv pravdu.
Stůj tu směj se udělej si trpnou srandu.
Plej tu zem něco ti dává, kráva nebe sláma.
Mléko bílé husté ještě teplé, nepasterizované.
Osud nastavený dosud, řekni tu samozřejmost.

Otrok svého těla jsi to ty, nu tak zařvi zni.
Při se per škrábej pěstí dávej, nezamávej.
Stručnost poseta posedlá, unaveně přisedla.
Zohavený svou špatností, lze ji vidět průhledně.
Nový sen stará noční můra, zve ku hostině kanibalů.
Mozek podává se jako psychopatova rekonstrukce.

Konstrukce prudce sebou trhla, byla to páteř nudná.
Den potažený kůží unesl barev jistě na tisíce.
Plíce nadouvají se po té splasknou nedůvěrou tvou.
Stesk přišit na tvůj ksicht něco chtěl říct, slova polykajíc.
Jednou budeš, řkoucí samá slova zakletá, v zlatých klecích.
Detonace zvedla ten svět ve své špatnosti, díky nevděčné věčnosti.