STROM

Ničitel světů i plíživých stvoření.
Schoulí se a je celkem podivný.
Člověk zrozen, stále je plozen.
Co je to, uzavírá se svět, pozoruhodný.

Tklivě bloudím, sním sen uhádnutý.
Kolotoči taky se toč, do propasti své si skoč.
Čas upadl do komy, takové té komfortní.
Nespravedlnost pospíchá, někoho opíchat.

Dokonalý útok, proudy smrtelných bytostí.
Uhádni mou povrchnost ta co je pozlátkem.
Zrcátkem dělající prasátka, povinná pohádka.
Utíkej neohlížej se zpět, běž do úplného roztrhání.