NÁDECH

Z podlahy trčí hřeb.
V patě díra, červená se.
Den či noc, zkouška podlosti.
Nevinnost se už dávno nenosí.

Skála kráčí marnivě.
Les plesů nicotných.
Jen čára snobsky hárá.
Ulice plné jatek lidských.

Sen už se ti nezdá je.
Sezdán ze smrtí,lstivě
Otáčky nebo už jen nic.
Klíč od nicoty míříš tam.

Jsi jen klam tajně poskládán.
Úpěnlivě prosí o noci už prošlé.
Šeď nabarvena na růžový odlitek.
Uštknul kobru jedem z člověka.

Malátný potlesk klopotně, dávivý.
Bytosti sklopeným zrakem jdoucí.
Něco co zbylo jen koutkem oka.
Louka posetá smrtí rozechvělou.
Konec už nastal, opilý do němoty.