Vykovaný
Vykovaný
Mít pravé srdce, v sobě křik
a žádné žádné kovadliny.
Ja chci bít
povětří.
Měsíci, přisedni si,
slož tíži svitu, stříbra rty,
odraž se, vzpomeň, čí jsi!
Mně sýci za bratry.
Létaví za tmy klovou,
kost o kov kouzlem zazpívá,
oživí peruť ocelovou.
Léta ví, žárlivá.
Komentáře (15)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
..."kost o kov kouzlem zazpívá"... NÁDHERA.. A CELÁ BÁSEŇ SE MI LÍBÍ...ST* :-D*
20.07.2021 13:23:37 | Frr
tohle je pěkný, takový vykovaný:)
19.07.2021 20:44:35 | Sonnador
Hezky čtivá poezie...nespoutána prstýnkem věrnosti a sobectví.
19.07.2021 18:04:51 | blues
Dekuji. Jak může byt poezie spoutana věrnosti a sobectvim!
19.07.2021 18:33:16 | Fitzi
Neříkám, že je spoutána, ani netvrdím, že by měla být.
Jen mi poslední sloka připomněla řeckou báji o Prométheovi, který byl za pomoc lidem potrestán Diem přikováním ke skále. Od těch dob nosí lidé prsteny, které si při svatbách s takovou vážností navlékají na památku Prométheova činu, zavazující je k věrnosti k jedněm, ale zároveň je nutí k sobeckosti k druhým, ale poezie naštěstí taková není.
19.07.2021 20:02:31 | blues
Aha, dekuji za vysvetleni. Vidis, to by me nenapadlo, ze prsten ma pripominat Promethea.
19.07.2021 20:04:29 | Fitzi
Jen pro připomenutí. Ke skále byl přikován na Kavkazu. Denně k němu přilétal orel, který mu trhal z těla játra a živil se jimi. V noci játra Prométheovi znovu narůstala a orel měl ráno připravenou novou potravu. K takovému trápení jej Zeus odsoudil navěky. Osvobodil ho Hérakles, syn Dia,dravce zabil. Potom rozdrtil Prométheovy okovy a dal mu svobodu. Prométhesu potom musel nosti železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene z kavkazské skály.
19.07.2021 20:27:51 | blues