MRÁČEK

Začal padat z nebe, tebe.
Pohltil ticho svou nicotností.
Už není, zatím ano, doposud.
Srdce plné krve, kape lítost.

Dogma utvořená, znič je teď.
Les sebevrahů, fláknul s vervou.
Budu tebou, namiř je tu pravý cíl.
Stín je už takový, jsi to ty, jen vtip.

Kráčím prázdnou ulicí, zašlápnut, zde.
Do země matky nás všech, už zdechl.
Nadechnu se, je mě tady všude, po stěnách.
To oko taky vezmi čumí znuděně, zapni klid i mír.
Utíkám zříkám se nemodlím mám strach, krach

Pohlcen, odvrácen, ráno pozvracen, ne už nezní.
Dojat ukápla slza, tak pomalu upadá, ráda se poslouchá.
Ční nad vším ačkoliv neviditelný jest, lidskosti test.
Kdo psal tyhle sračky, do míchačky nacpu tělo tvé.
Takže konec je, jsi namočen do vřící smůly, kvůli.