KAL

Hora zcela, úplně holá.
S plna hrdla, cosi volá.
Prý se bojí výše, smíšek.
Směji se nebo, pláču.
Nevím už nerozeznám cíl.

Plné chvíle samot dobroty.
Kdo jsi ty, lámán v kole, jsi to ty
Svět se točí až dech bere, nesebere.
Nech my vzduch, chcípni radši už.
Mám tu nůž bodám už, krev se řine zas.

Spas svou duši, buď dobrý, sni si sen, jen.
A chcípej pomalu, ať nerušíš ostatní bytosti.
Jsi už mrtev, nebo tě to čeká hle, pes
si tu vesele štěká. Krásný výjev, proč z
tvých úst, tak tklivě. Bota zdá se čistá
ano je si jista, když dupla plnou silou
na tu hlavu. Je tu jen jakési tělo nemyslící
už. Tak se vzmuž a ukliď to svinstvo, ták
a je tu znovu čisto. Vše se leskne rudou
barvou smrti. Zhasni za sebou svět a pusť
noc vonící do dáli, tajemné pižmo, cítíš
nahotu vzdychajících životů.