JEN

Utopen v záři temnoty, jsi uhněten.
Jsi to ty nebo jen tebe kousíček.
Postavený z trusu, toho hnusu.
Už není nic, zbyla pouze pachuť slov.
Čekají na doprovod kapkami slz.

Kdy vystřelí kulku do tvé hlavy, umrlé.
Bez přísahy dogma utkané a nastalé.
Zvuky života i smrti jsouc ti na povel.
Prohlédni si své vrahy, než tě zabijí.

Pouta zrající na tvých pahýlech.
Vzduch nasáknutý krví, něco říkají.
Padám, hádám, semknu, leknu, očekávám.
Snil jsem sen o dni bez konce i tak vstávám.
Nastala už zmítající se odmlka území zběsilostí.