Bezesná

Po nocích večera,
v té probdělosti,
stáváme se statickým jevem,
který nehodlá hibernovat,

náměsíční si o sobě hoví,
ve zpařené astrologii,
jimž peřina rozvíří drátky snů,
vypravujícím o červené dívce,
v němž je zašmodrchaná křehkost.


Když zasníš alespoň hodinu,
utkvíš letící talíř blech,

a co když je to marijánka,
tak halucinace obstojí do rána,

kéž by se narodil metaforicky,
a v semaforu rozblikával svědomí.



Bezesná snějícem,
procházíš skrze ukryté světy,
hlaďoulince pohupuješ po ódách,
kde rozpojíš zapomenuté,

a My uvěříme zvěsti,

že jsme atomem,

kdo ví jestli,

už zašeptla...