Maluji si

Co barva podzimu česne,
to listí vrhá dukát k lichotkám,
jimž kouzelnická hůl,
vystrojí sympózium zelenokoček,
k letokruhům z oblak líp.

Maluji si dlátkem vernisáž,
vymalovávám fragmentující proměny,
přemaluji opětovně,
ikdyž plátno se už trhá,
a blanšíruje vidoucí z krás.

Smotává mne pavučina snů,
v pohlazení souzného těla,
Ty aristokratická ženská.

Ať léto tu je vybarveno náladami,
přihořívá muška,
jež do vlasů přifoukne vanoucí poetika,
sebestředně ukojena pránou bran,
a započtena v několika světů.

Setrvávám nečinně a zatloukám,
leckoho napadne intimita,
pro někoho žízní jiná,
na to se hraje v platonické předehře,
opakujících vtahů nástrah,

prosím nahlédněte botanicky,
ona ta anatomie je vzpurná.


Smýknu sebou o zem,
miluji kaly,

v té kornoutce vinné,

tak co s tím terpentýnem,
když v depozitáři to uzrává,

a laik si jí patos,

za vybarveným galeristou,
nevybouřených palet,

jakéhosi podnětu,

kde vyprskne mistr rekvizit,


a tanečnice v něm skrytá.