Slávo skvět

Květino červánků růží,
přirůstáš vzhůru,

a zpíváš vodami tůní,
v melodickém náběhu,

s tóny zlata závojů,
jež savé očepí drží se,

nezoufej mi,
vlídným slovem jsi,

s úsměvem včelích sletů,
k uspěchaných let.


Květo
Květokvěte

zapiju si z okvětu slib,
z hrsti vyteče objetí,

a v záňadří si ustele,
leč bodláčí tak píchá,

však by mohl láskou znít,
a pod mračny zavonět,

k mému rozjímání,
za průvanu bezčasého vtělení.


Květoslavo
slávo skvět

vyrašíš kdykoliv,
ikdyby zeschlo,

žal dojmutím utone,

a prochází soumrakem,
v básni mlčení,

co zachvěje se krajina,

z úst vyhořelých zemí.