JATEČNÍ

Temnota okupuje jeho mysl.
Má to smysl, živoření bez života.
Hlava plná nesmyslů, ponořená do
žluče všedních dní. Stopu hledej
pse, něco za co, stojí tu být.

V síti plnou slov, udupán tichostí.
Zasmušilou uhnětenou v zlost.
Kde máš tu kost nebo páteř zalomenou.
Lpíš nebo spíše spíš v jasnozřivý den.
Bez okolků padá k zemi podlomen.

Prchá z něj život po kapkách.
Slyšíš tu píseň vyvedenou do ruda?
Vypadá jako že spí, oloupen už ale byl.
Zaníceně umrznul v čase, umrlec zbyl tu jen.
Hra jemně neklidná zahnána do kouta, lstivě.
Bledá tvář, dokonána byla jeho pouť, nutkavý zlozvyk
přežívání, porušen
Té smrti jež si přijde, leč nepozvána, nemyta tak tuze smrdí.