U večeře

Jaký byl den Sire ?

Mlčíš...

Raději se ptám,
abych nelitoval ozvěny.

A pročpak se vlníš,
jak svléknutý chřestýš ?

Jsi to vůbec Ty...
Nemám vidiny Láokoóna,
však věštcem byl.

Zahraji ti na klavír,
třebas ožije tvá vnitřnost,
za obecenstvem ticha.

Přichází obraz po zdi,
tělem i duší,
přebírá vládu zoufale,
a múzou se kasá.

Výkřik !

Rozpolcený napříč !

Z pekla !


Vysvoboď mne z divanu,
ty bez rouškou nevinnosti,
ty masko sobě odporná.


Proč Já...
Už vím proč Já !

Přichází zas,
v zrcadle kamení,
zdrogován,

sir Hyde,

a služka se tam zbláznila,
když Jekyll se s ní sňal,

u večeře prasečích kopyt.