JIP

Svítá, ve mne však sídlí tma,
nedobytná.
Smrt si pro mně sáhla, nepěkná
nemyta.
V metrixu přežití zavěšen, čekám
na další den, v pekle mém.
Stále bytost lidská nebo jen troska.
Ta troška lidství ve mně ještě řinčí.
Ukryta kdesi potichu, rdoušena
popravena, unavena.

Důstojnost vyměněna za žití na
monitoru. Prostor nasycen sténáním
snů. Žádné se my nezdají, jen tu jsem.
Existuji tedy nu, zkormoucen pošlapán.
Ze své ulity vytažen, domeček udupán.

Křest ohněm rozžhaven do hněda.
Motor nastartován, přeložen do předpeklí.
Úsměv automatizován, dle zdejších norem.
Ticho prostoupené, odloučené, zapečetěné.
Heslo ke mne zní, no zapomněl jsem už.

Tuží černou na nebe napíšu, už jsem zde.
Přímo hleď necouvej zpět udiven, svět je tu.
Stále i beze mne pokračuje víská si a plesá.
Ne já ti nezatleskám, bolíš v tajnosti zbrojíš.
Tak do příští války, snad budu připraven žít.