NU

Nechci se prudce smát.
Třást kosti své.
Odložím odpad.
Do lopat opřených.
Chci znít lidsky, aktivuj trysky.
Pysky, ukaž máš ochutnám.
Vlhko tam je, vložím své krédo.

Otočím potichu svět.
Pln neřestí, prý nezvěstných.
Budu se zrádně nést.
Poznám řadu ukrutných cest.
Nezvěstných rozvrácených.
Rozteklých, smůlou propletených.

Sním si sen hrůzostrašný.
Smál jsem se roztrhl hubu.
Budu se vnímat rozebraný.
Na atomy molekuly tiše rozvrstven.
Zaníceně systematicky plen.

Nechci své tělo nadále už nést.
Podlez přeskoč, pak svěs se.
Nutný zázrak, nekonal se.
Utíkám nevnímám, vznesu se.
Do dálek, dosud nevinných.
Prý i povinných, nezní tu nic.
Jen hudba usnesena, řve, uši rve.

Houpe se jazyk z huby visí.
Ještě nohy tančí, smrtonosně.
Počůral se smrdí jako poupě smrti.
Takže konec definitivně definitivní.
Primitivní konec primitiva, prý jest nutná pitva.
Otevřel to tělo, co něco chtělo.
Už neřekne co, nevystřelí salvu dělo.
Dán v zem, lopatu vezmi a vykopej sten.

.