Dobré ráno

Vstal jsem o pár hodin dříve než obvykle.
Po dlouhé době den započatý meditací, zhruba 20minut.
Mám pocit, jak když mi svět patří, ale nejsem naiva.
Lidé přichází, odchází a prochází, nemohou se mně dotknout.
Čistá, ničím nerušená soustředěnost, zen.
To, co bylo před vteřinou už není.
Rozhovory, motory, chichot, zvuky se mění...

Proč jen jsme stále tak primitivní?
Emoce neexistuje, přesto nás ovlivňuje.
Planeta praská ve švech pod tíhou lidí, kteří se rodí.
Kasty a mocenské boje...
Chápu, jen oni sami s tím něco zmůžou.
Generace, celé rody, národy ovlivněné rodinou.
Planeta zem?
Jistě, pomineme-li mileniány, ty to trochu stáčí jinam...
Možná do většího hajzlu...
Kdo ví..

Narodil, nebo narodila ses, to je tvá prvotní přirozenost.
Prostota bytí, velký restart, krása.
Z většiny, opět se opakuji, je mi k zblití.
Odbouch bych se uprostřed náměstí, kdybych nepěstoval soucit, neznal princip příčinny a důsledku...

Navíc bez těch blbů by tu byla nuda, nebo neutuchající válka, ta je tu vlastně furt...
A kdo tvrdí, že má cesta je správná?
Vlastně pár lidí jo, hlavně ti z knížek...
bla, bla, bla,...
Třeba se vrátím o políčko zpět, není dobré na tom co máme (jsme) lpět.
Třeba už to tu jednou bylo...
Bylo nebylo, za sedmero, no nic, jdu něco dělat.