AKCENT

Opilá vášeň rozpitvána svou
samoúčelností. Zní jako snová
odpověď, jež prohibičně sténá.
Rozjitřená slova v půli zlomená.
Co to tohle vše vlastně, znamená.

Mraky na nebi hrají svou hru.
Kdo pozná za koho se vydávají.
Stín noci oběšen na nejbližším stromě.
Jak je tobě jak se cítíš, náhle zmizíš tak
skromně. Netušíce co tě čeká, jaká řeka
budeš. Pes štěká člověk žvaní a co ty
které zvuky vydáváš.

Jsi sám neochotně své plíce plníš, s
povzdechem. Na okraji toho všeho
je už jedno kdo byl první nebo poslední.
Poslechni si píseň, faleš zní, vydáváš ji za zvuky.
Vycházejí z tebe nebo ze mne, prostrčený jsi
skrze plot nekonečně, věčný věcný. Stojí tu věky a bude tu
stát i za vteřinu, tvého bytí. Slitý do sebe nevidící,
to svinstvo tvé, tam uvnitř stále hnijící.