Pro srdce

Cit je živelný,
z něj promítáme příběhy,
které obklopují předky,
a spoutávají vichry duchů,
přes malované krajíce z povzdálí.


Pro srdce i za lásku,
zaplavíme dolíčky z červánků,
utrhnem si luční kytici,
v jaké usneme,
a pojíme medem i kávovou lžicí.


Nahlédněme v seberozvoji,
zlatohnědá muška parádí se,
a po tmě svítí do vody,
když v tom usedne chlapec,
co pobrečí si s mrakem,
a přehraje svůj odraz,
po kolotočích i bonbónech,
kdy nejsladší je mít,
mít tvé slunce.


U chaloupky z perníku,
tu hřiby rostou v klobouku,
tu dešťovky vylézají s kořínky,
a po celé říši tančí stromy,
co jimi upletávají košaté šišky,
za vonných pryskyřic,

kdy bytost přichází,

a zasytí prašné brány,

k zánovní růži,

při záchvějích hájů,

a mojich sabotáží v klín.