Kotouč se schází

Co si mi to snesla z vánku,
v kterém vinoucí se předvedl,
a zpolykal své anděly,
u tvých mocných očí.

Kotouč se schází s námi,
a rezonuje s údolím řek,
v nichž rackové se tlachají,
a rozezpívají spící pavučiny.


ÓÓÓ, jak to šeříkuje,
ÓÓÓ, jak to bíjí,

a jak to Ó kutálí drahé kamení,
ve znamení dvanácti životů,
s kruhem stmívající smrti,
a rozednívající novodobé podstaty.


Co miluje milenec,
to rozchází s půlkou srdce,
a katastrofium lační potom,
kdy zlomení nevyjdou schody,
možná tak své podkovy,

kam zatoulá se křišťál,

a napoví v něm thuje,
ty vyrostlé čepečky s vůní,

po výzvědných částic,
kdy zalévám ti zlato,

v sukničkách i pase,

ty unešené vokály.