Kometa

Rány ohňů skrz oblačné duny
Jak když bohové vchází v ústrety
Vzbouzejí tě vlahé větrné stuhy
Měsíc hasne v jasném žáru komety

Vzhlížel lid jak hynou hýřné jiskry
Stříbrné dráhy se v černém dýmu vtiskly
Ty zlaté stíny vstříc temné záři
Vdechly děs do siných tváří

Jak mrtvá hvězda z výšin padá
S ozvěnou dravou se dme němý vzlyk
Křídla sestřelil jí žhavý rudý šíp
A s trpkým pláčem mladých vdov
Se vojskům hrobem stane roztavené sklo a kov