S přílivem

Předjaří už víří z dáli,
již zamilovaní se tulí,
a zamyšleně si čtou řádky,
ve zavitých údolích,
kde poletuje vyšší řád.

Jak voní louky duh,
co táhnou jižné větry,
a ty větří smysly,
ze kterých utrhnem růži,
co vpadne v duších vidin,
a zaslzí pokoj uloupených srdcí.

V jakém království to jsme,
ani nevíme o sobě,
v pouhém zmatku slov,
jež předchází událost,
která barvoměnou v otázce ční,
a hlásá z mého vyprávění,
ty cívky navinutých rovin,
co cestou vyhrává pocestným,
aby ztmelilo vrásku esencí,
aby stáří plulo poklidně,

od nejtajnějších hlubin,

kdy vysvitl ze tmy čas,

a poztrácel bodré korály,

už s přílivem divů zapomnění.