Ztrácím se,
hledám správný směr,
ale marná to snaha,
do snů se propadám.
Mám strach,
že zabloudím,
a dojdu tam,
odkud se nelze vrátit.
Pátral by někdo,
nebo bych upadla v zapomnění?
Stala bych se něčím,
co bylo, a už není?
Jak cítím obavy,
snažím se víc,
držet hladiny,
dýchat.
To Ty,
aniž to víš,
mi připomínáš,
že mám plavat.
Svítíš,
skoro jako maják,
a já vím,
že chci.
Vydařená poezie, smekám .)
31.03.2022 09:13:27 | Constantine
nojo majáky mám ráda .) hezký
30.03.2022 17:06:38 | xoxoxo