Dynamika času

Sleduji hodinové ručičky,

ani se nehnou,

skoro jako by jim došla baterka.

Pak stočím pohled na Tebe,

a když vrátím se k ciferníku,

nestačím se divit.

Motorek znovu ožil,

dal jim pořádně za vyučenou,

vždyť malém ukazovaly pozadu,

teď je srovnal,

a málem jsem v časové tísni.

 

Jenom že s Tebou jí necítím.

Vedle Tebe lítám,

mé srdce zpívá,

raduji se,

na kontrolu hodinek nemám čas. 

No, 

a potom už není času nazbyt.

Ba ne, 

nezbývá žádný. 

Když jsme spolu, 

tak sprintuje,

dokud se nerozloučíme.

Potom vytikává každou vteřinu,

začne si vykračovat,

po-ma-lým krokem jako na přehlídce.

 

Čase,

měj se mnou trochu slitování,

nevrátíš nic,

tak aspoň něco daruj.

Dáváš,

vždyť já vím...

jenomže jednou moc a pak zas málo,

není to tvá vina

ale úděl,

nehněvám se. 

 

Přesto si přeji,

ať na chvilku zastavíš.

Nemusela bych spěchat,

mohla bych být trochu déle s milým,

loučila bych se pomaleji,

pak urychlila dlouhou chvíli. 

Ještě že nemohu,

přišla bych o to,

co bych asi jinak,

neměla jak získat.