OLOUPEN

zírám obhlížím ten polomrtvý svět
včera tu ještě nebyl nějak si tu zbyl
září potemněle neonovými barvami
zorné pole mé poseté hroudami lidí
jejich poslední náruč ušita zpocenými
slzami
kdo tyto okolnosti tuší je zcela utkvěle umrtven
rozvrstven vyhnilý svět pole sklidí náruč duší
ranní výtah zve ku návštěvě všech nadbytečných bitev
mnoho pitev málo slov lidská masa hnilobně vytuněna
zrada ušpiněna od lidských výkalů slam bytostí vykostěných
pod ochranu svých křídel vzala je tak nutně obrovsky vzrušeně
nicotných
už nikdo netleská zlomené má zápěstí scény jež do příštích chvil
nic dobrého nevěstí