Slávko květů

Pláči
poplakávám
že už nejsi tady
nýbrž v širém oblázku

vzpomínám si
jak sem ztratil nejcennější
co mi v srdci puklo
a v dešti žalu
ach
svůj povzdech rozlilo
do zámotku stínů.


Už nepoznávám světlosvěta
co kazí mi rozlet
a nevím
jak jít dál
od rána k večeru
stávám se obloukem
v proskleném hávu brouka.


Co bylo mé
malovalo pavučinou
překrývané paprsky
od nohou ke lalůčkům
kde první byla poslední
sladkostná.


Odcházím do temnot
abych našel naději
ve třpytu
a odkryl svůj strach
před měsícem hrdým
v prach.


Než ukovám ctnosti bezesné
snímám otisk z kaluží
prozíravěji než dříve
už nejsi tu
nazírám asi zvokna
jen znamením
z květosláv
se ti pletu

a umírám

ve shořelých travinách

kde spočinul tvůj smích


k vrcholům


Slávko květů
máj.