HOLOGRAM

unikám před pravdou prozřenou

snídám myšlenky odlité z bronzu

cítím tu hrozbu nasávám její pach

slyším tikat bombu roztrpčenou

tik tak smál se hlupák bez nohou 

 

směji se nakažen sprostou nudností 

bytí

je my zde z toho zle až k blití tma svítí

neonově

huba plna keců zášť nenávist zloba zdobí se

zlostně a vytrvale

vyšlechťen člověk tak aby nenáviděl zrovna

tebe z toho zebe

zastávka do pekla cesta krátká trochu sice vratká

na věčnost se smráká

čím chceš být zvěří nebo šváb ti postačí budeš jen

lidským biologickým odpadem

tak by to mělo být pro ty jež jejich rodinné stříbro

je jídlo hnilobné

v tlamě samá slova žášti nutná jest k balamucení

davu jež vždy ze sebe to nejhorší na odiv si vystaví

nemytá hnilobná předzvěst lidstva prolitá krev rudá

nedutá je zcela zticha slova potřísněna náhle odejmuta

 

odbytá lidskost která jen na barvu tvou se kriticky hledí

rovni si nejsme pokrytecká slova těch jež otáčejí lež

nevěřím nechci slyšet jak náhle všechno jde vzpomínéj

jak nic nešlo a náhle to jde byla by to fraška kdyby nešlo

o srážku v mezích smrti

cizinec ve vlastní zemi tak se cítit nemáš leč já vidím každý

den tu svou verzi nebytí proces nuzně odbitý vymrštěný zlý

jen ta smrt je jediná spravedlivá věc v této zemi úkosem na

oblohu hledím letí tu sup zobne si z tebe kus flákoty a je mu

u prdele kdo jsi byl