PAC

nositel bezvládných ucouraných vět

hledá svět prý je tu zrovna kousek hned

krotitel dešťů samolibě předurčených

spoušť v hlavě své mačkám zas a zas 

kde je ta část kdy se začnu ztrouchnivěle třást

je tu něco umírněné tělo rozpolceně podružné 

svět se zacelil když mně od sebe navždy oddělil

procitám ještě né chci ještě kratičký čas sladce spát

tak třeba sto světelných let tak málo mi stačí

jsem spáč co oči do sebe beznadějně skoro vtlačí

probuzené tělo drogu nějakou by to chtělo

je jich tu dost licoměrně nikterak nefungujících

znají tohle tělo vstupují do mne s neurvalým smíchem

ocitám se v lžíci do úst jsem ložen oblečen tak jen spoře

létám si pronikám do světa užitečně rozpoznán

realita podivná tam právě pronikám ocitám se tu dosti zjevně

mám vypínač na ten svět nebo alespoň na tebe 

co s tebou proveden hle tam visící osaměle trpící

tam si tě pověsím za hrdlo a to tak dlouho dokud

budeš cukat nohama celý vibrovat nejde zastavit čas

tak proč sprostě nechcípneš neposereš se a nepochčiješ 

nu kde je ten universálně nicotný břídilú světů svět

jsem náhle a bezvýznamně kytka kvetu si tu vznosně 

včela pije co ji hrdlo ráčí tak už vstaň ty co svět nemusíš

sálám žár pozor ať se nespálíš neboj se tak už konečně hoříš???

jaký je to pocit asi nic moc jedna kukla ušetří ti zlost