Zdrávas

Smaragdy korun přicházejí
a s odstupem času
My odcházíme
abychom byli zemskost
ze smůl podivného dědictví
učarované touze stvořit
křídla andělských jezdců.


Jak to smáčí
ty kapky zklamání
do krvích stonku
a jejich vědomí
ke kotouči milosti
v jakých nacházíme sebe
sebenadějnou konzistenci.


Než vysvitne soumrak
na opačném konci mostu
přeletí orlí soukmenovec
aby rozsel živé paměti
přes své peřejí
u hory zašedlé
v mlžném polostínu
uchvacující záře
z vyšších poloh
pána slunce
k bouřce blata.


Zvony
zvonečkem cinkají
a posvátná místa vyjí
s tichem opadlé zeminy
co se rozvíjí
ikdyž síta jsou v sevření
od severu k jihu

dumám

soucítím

a než se mi to ztratí
jak bych protnul větev
ho ukryji pod bedlou
k vám milovaným
si pozpívám
až na zbožnou hrdlici

odpouštíme tisíckrát

a ne li navěky
ty samozvaná světice

s paklíčem
v kapse žebráků
co pili ze dna

a zanechali nože
na kopytech svých předchůdců.


V cestách se pomodlíš,

Zdrávas
pokojným.