USNI

paleta barev lidských tváří

krok do úžaslé němé potopy

zdi polepené lidskými potoky

zní mi v uších kolovrátek písně

kýč hraný až do užaslé němoty

 

koberec z kůže tvého těla

tak jemný jako tvé doteky

roztáhni nohy k tobě si vlezu

jen na malý kousíček nepatrný

jsem zde a hlásím dobytí něhy

 

steny pohyby drásajícího chtíče

na hraně potopy vytrvale ryzí

už si nejsou cizí jsou navždy spojeny

beze jmen jen tak vytrvale zaníceně

přátelé s výhodami bez zbytečných emocí

nemocí srdce jež se line tady se jen sotva mihne

 

jak zní zlost tvořena od nepaměti

sdílí se jest tam stále lstivě člověk nakažený

infekcí vtloukanou nenávistnou emocí

jako houba nasává ubohost tvé osoby

nevinost spálená proměněna v ničemnost

ukopaný člověk k smrti splácí to co se neustále vrací

z genarace na generaci děje krví nasáklé hnijící v srdcích