POROTA

vnímám tu hru 

zháším tvou svíci

jen problém visící

za pačesy zvu do kruhu

kde jsi no ty zřejmě přeci

co už nejsi zmořen v osudu

svět jest podlitý do rozeklanosti 

potupa ukrytá rozepnutá zašlápnuta

vášeň beze kousíčků zní tak zvláštně

noc plná hvězd jedna padá právě teď

přej si chci jen trapnou umanutou chvíli

za všechny za věci vznášející se zachmuřile

jsem rozeklán mečem zcela pokrytě nedůtklivě

řeči spráskané bičem teď jen nástrojem chtíče moci

upachtěný svět nerovnoměrně rozdělen

úžas který mě děsí lidé nebo jen rozlitá špína

nerozhodnut do tebe bodnu úsměv jen prosím

kde je to cosi co tady není a nikdy tu nebylo

myslím tu pravou lidskost ničím neohraničenou

tady ji nenajdu v tomto prostoru je jen jasný bol

rozkol boj o člověčenství bitva kde to schytá nevinost

kolkolem žasnu jaká samozřejmost je tu bytosti dělit

odstrčit je a nejlépe poté někam do bezedného koše vhodit

děti brečí na nesprávné půdě jsou zde zle jen výsměch dostanou

bezedná je náruč zla odvinuta jako koberec vznáší se nad touto krajinou

hnědá ideologie maskovaná jako strach dána na oltář změní se v prach

snad nebo nabude obrovských rozměrů bestie v hávu laskavém jen pro vybrané

to už by snad stačilo stydím za tuhle realitou tak okatě vystavěnou