NULA

marnivá bytost mnohoznačností slitá 

řev rozjitřených úsudkú rozmanitých

sténající zářivá uhrančivá jinakost čpící dlí zde

sklo co rozbíti se mnohokrát nemělo a však hle

dům zklamaný podrápaný podobou zdánlivou

plivou do ůst tě berou tou měrou domnělou

vodopád nedotčených tajných skutků

uvězněn ve svých vizí loajálních vskutku

myšlenky jen jako smyčky svírajích hrdlo tvé

řekni rázné ne doutnajícím posudkům v mysli své

mozek co by továrna jednoznačně proti tobě 

hle ukrutný nepodařený proslov doutnající spoušť 

šlechtěný ten co by měl nenávidět zrovna tebe

je tam nahoře nebe nebo jest to úlitba těm marnotratným

nemocný opuštěný rozmazám na plátně jako obraz abstraktní

důvod co neznal podstatu rozvířených zlomů nezvratných

prý obratný možná jen zbytky všemovného zooufalého pudu

tak sbohem já už půjdu možná příště někdy v oblacích ve formaci

v sekci informací