KROKY FJ

usnul den jsi tím nevinen

unášen krizí již značně znaven

procházím se ulicí tiše se modlící

nutkavé nepromyšlené nutkavé automatismy

zní mi v uších kroky pouštní řekou

kam ty blískavé potůčky tak asi tepou

zázrak se nestal rojnice vysvěcených vizí

zorničky očí roztáhly se noc je méně ryzí

je ale jiná taková cizejší tak radši spi a neptej se

poleptaný kyselinou člověčí neřvi nebul prý tě konejší

léto v zimě neúprosné ghetto zařvi bolí tě to 

tklivá píseň zvuky do uší zaletěly odnesly si nenucené vytváření

čeho-si už prý není pomoci řvu tu na lesy kdesi kde se už ticho nenosí

padl na zem dříve než jeho hlava odkutálela se z kopce dolů

klobouk dolů vlastně hlavu dolů zní ozvěna taková tvého hlasu proměnná

kolik stojí lidský život no asi nic moc nebo spíše málo co by za řeč stálo

otázka je kladena na to kde se ten život zrodil a tak je jeho cena zrozena

někde málo někde zase více zařvi lvice nemůžeš v hubě nosíš lidské plíce

civilizace nebo přeloženo do lidštiny čím víc peněz tím více nabýváš na ceně 

zasněné otupělé diskomfortní ráno chladné a proklatě zvrácené odsouzené k nepodmíněné bolesti možná už naposledy potupné