V dlaňitolistích

Jak ovocná to krása
ze sadu se jímá
jakoby uvoněná spása
přechází ve víru kříže
zmocňující lásky
kde jsi zbarvená
v souladném prozření
svatých matek
po duhách tance sborů
jimiž cukr z pleti dýchá
na pařížský paprsek z malin.


Cítíme záplety k svému okolí
a umanutě jej šíříme
z poslechu buclaté snovačky
která sítě natahuje
aby třpytky kapky porosily
a lapily jej k záchvějím
k vědomím nevědomí
kde raší si travnatá útočiště
v monotónních vstoupání.


Tu poletuji
letí mi táhlý konec
což abych našel jasy
pro rezonance
v dojetích
a vodotrysku slzích
co posmutní
i sklopí svého času
ty břehy solích poblatnic.


Pučí to na hromadě
zlatých dní
v tom se miluješ
v tom ses dotkla mě
a ztichla modrooká rozkvětlina
od vichrům k strništím
přimouřené ozvěny

v dlaňitolistích javoru
skráně
si ospalý šansoniér
z písně pozpíval
a uspal tvé rozčesí

prozatím
na tající pěšině.