Bledulí

Ucítil sem
Tě
ve slámce srdcí
jen to byla náhoda

nebo se snad pletu

jak bych se ti vzdál

a prosil Božskou lásku
o nebesa z balad

v nichž ti křídla vyvzplanou.


Polibky letí
a z úst se potálo
hříšně milovat
a přejít most nazí

než rozbřesk povolá saň
aby omotala éterickou bytost

v jeden barevný sen

pro jednu mou Bledulí

tak se s něhou vytratíme
do spárů čepelí
a zbledneš v můj obraz
kdy z něj již blýská pleso

v Náš podzim

co ovane stuhou
pěvce z čerstvých hájích
na zdánlivých

podkovách.