TRYSKÁ

pachuť v ústech cítím

čeho nu všeho je to temno

zlo se tu potlouká na oběťi nekouká

všechny je ponouká 

k činům ve skrze zababělým

zdroje odvětví vidět lze je v odlescích 

změť bolestí nutkavě pohroužena do sebe sama

zní píseň je krkolomně nemocná 

utkaný jen ze všeho bolavého

jaké má vskutku nutkavé věno

věnováno všem třem lžem

namíchaný džem cítit je zlem

ale jen tak stále vytrvale málo

nic co by za řeč stálo

o vše je postaráno až vyjde zase ráno

bude o tom všude psáno

písmem zdrženlivě odťukáno

cítím zlost je jí dost

nu až tolik přehršel

píseň nutkavě smutnou pěl

slzy po tvářích plížili se dnem

kostrbaté nic jeho trochu víc

vidím jeho dílo nejdu vstříc

je tu jeho síť oběšený klíč

od jakých dveří kam by zněl

jeho zvuk když se otáčí se zpěvy

jde mi na nervy nabobtnalá troufalost

označí je nechají hnít tam všechny

proč nu protože tady a tehdy

všichni jsou ve zvláštní zemi

prý demokratická je velmi

nu jak pro koho zazní tohle slovo

ne pro tebe pro tvoji změť čehokoliv 

radši zemři sem se necpi zní mi v uších

to jsem slýchával byl jsem mlád

na každý pád je to tu přítomno

zloba vůči tebe nejsi prý z nebe jsi tulák

lák z něčeho co oni tady nechtějí mít

zjišťuji jsi-li nutný protože ty musíš lhát

protože tak lživě vypadáš

jsi podezřele zřejmý jsi pasivní bídák

nu přeci jim musíš býti co jsem potom já

když ty nejsi pode mnou tak co nechci být lůza

jímá ho hrůza hledá spásný nápad

pokládá všechny na studenou zem

stan ti postavím než se tě zbavím

musím je tu mnoho očí kameru nemám rád 

určitě organizovaně mou zemi napadáš

kdo jsi kdo tě vycvičil vypadat tak nuzně

na zemi lež rád bych na tebe šlápl 

zatím tě jen překročím 

pak s tebou hbytě zatočím

vypadni nechoď zde nezníš mile

já jsem víc nemám nic ale narodil jsem se bíle