utrpěl zlomeninu sebe
leží tu malomocně vedle tebe
nebe se zatahuje tuhne země
co jest už není zbyl jen sen
ještě ne stále tu tak trochu jsem
nerozhodl se tou cestou jít
to ona a já tak vzájemně si tiše
vedle sebe pobrukujeme náhlé nic
nic hezkého před sebou nevidím
jen zla stín a jeho všetečný útrpný smích
není už kam jít zloba létá nade mnou
s podobou všech lidí kolem sebe bez tváří
září noc ostražitě hlídá svůj konvoj bezvládí
konec cesty začátek čeho ne skoro ničeho
jen takový obyčejně neobyčejný konec
ani zvonec nezazní tak sbohem v příštím...